The Twelve Months

Byla jedna vdova a ta měla dvě dcery.There was once a widow who had two daughters. Holena byla její vlastní dcera, Maruška byla dcerou jejího muže, který už dávno umřel.Holena was her own daughter; Maruška was the daughter of her husband, who had died long before. Holena byla líná a zlá, ale matka ji milovala, protože byla její.Holena was lazy and mean, but the mother loved her because she was her own. Maruška byla milá a pracovitá, a právě proto ji obě dvě nenáviděly.Maruška was kind and hard-working, and that was exactly why both of them hated her. Maruška musela dělat všechnu práci v domě: uklízela, vařila, prala a starala se o zvířata.Maruška had to do all the work in the house: she cleaned, cooked, did the washing and looked after the animals. Holena celý den jen seděla u okna a dívala se do zrcadla.Holena spent the whole day just sitting by the window and looking in the mirror. Maruška byla čím dál krásnější a Holena čím dál ošklivější, a to obě zlobilo ještě víc.Maruška grew more and more beautiful and Holena uglier and uglier, which annoyed them even more. Nakonec se rozhodly, že se Marušky zbaví.In the end they decided to get rid of Maruška.

Jednou v lednu, když byl venku hluboký sníh a velký mráz, dostala Holena zvláštní chuť.One January, when there was deep snow and a hard frost outside, Holena got a strange craving. „Chci fialky,“ řekla.“I want violets,” she said. „Maruško, jdi do lesa a přines mi voňavé fialky, chci si je dát za pás.““Maruška, go to the forest and bring me sweet-smelling violets — I want to wear them at my belt.” „Ale sestro, kde bych v lednu našla fialky?“ divila se Maruška.“But sister, where would I find violets in January?” Maruška wondered. „Pod sněhem přece nic neroste.““Nothing grows under the snow, after all.” „Mlč a jdi,“ křičela Holena, „a jestli fialky nepřineseš, domů se nevracej!““Be quiet and go,” Holena shouted, “and if you don't bring the violets, don't come home!” Matka Marušku vystrčila ze dveří a zamkla za ní.The mother pushed Maruška out of the door and locked it behind her. Maruška šla lesem a plakala, protože měla na sobě jen tenké šaty a nikde nebyla ani cesta.Maruška walked through the forest and cried, because she wore only a thin dress and there was not even a path anywhere.

Najednou uviděla mezi stromy světlo.Suddenly she saw a light among the trees. Šla za ním a přišla na vysokou horu, na které hořel velký oheň.She followed it and came to a high hill where a great fire was burning. Kolem ohně sedělo na dvanácti kamenech dvanáct mužů.Twelve men were sitting around the fire on twelve stones. Někteří byli velmi staří a měli bílé vousy, jiní byli mladí.Some of them were very old and had white beards, others were young. Byly to měsíce roku.They were the months of the year. Nejstarší z nich, Leden, držel v ruce dlouhou hůl a seděl nejvýš.The oldest of them, January, held a long staff and sat highest of all. Maruška se bála, ale přišla blíž a poprosila: „Dobří lidé, dovolte mi ohřát se, mrznu.“Maruška was afraid, but she came closer and asked, “Good people, let me warm myself, I am freezing.” Leden zvedl hlavu a zeptal se: „Co tu chceš, děvče, co hledáš?“January raised his head and asked, “What do you want here, girl, what are you looking for?” „Sestra mi řekla, že mám přinést fialky, a bez nich se nesmím vrátit domů,“ odpověděla Maruška.“My sister told me to bring violets, and without them I am not allowed to come home,” Maruška answered. Měsíce se na sebe podívaly a Leden vstal.The months looked at one another and January stood up. Šel k jednomu z mladých mužů, dal mu hůl a řekl: „Bratře Březne, sedni si na mé místo.“He went to one of the young men, gave him the staff and said, “Brother March, take my place.” Březen si sedl nejvýš a zamával holí nad ohněm.March sat down highest and waved the staff over the fire. V tu chvíli sníh zmizel, tráva zezelenala a pod stromy se objevily fialky.At that moment the snow vanished, the grass turned green and violets appeared under the trees. „Trhej rychle, Maruško,“ řekl Březen.“Pick them quickly, Maruška,” said March. Maruška natrhala velkou kytici, poděkovala a běžela domů.Maruška picked a big bunch, thanked them and ran home.

Holena i matka se divily, ale místo poděkování jen fialky vzaly a Marušku poslaly do kuchyně.Holena and the mother were surprised, but instead of thanking her they just took the violets and sent Maruška to the kitchen. Druhý den dostala Holena chuť na jahody.The next day Holena had a craving for strawberries. „Jdi do lesa a přines mi jahody,“ poručila Marušce.“Go to the forest and bring me strawberries,” she ordered Maruška. „V lednu?“ ptala se Maruška. „Vždyť jahody rostou v červnu.““In January?” Maruška asked. “Strawberries grow in June.” Nikdo ji ale neposlouchal a matka ji zase vystrčila na mráz.But nobody listened to her and the mother pushed her out into the frost again. Maruška šla znovu na horu k ohni a měsíce ji hned poznaly.Maruška went up the hill to the fire again and the months recognised her at once. Když jim řekla, co potřebuje, podal Leden hůl Červnu.When she told them what she needed, January handed the staff to June. Červen zamával holí nad ohněm a les se změnil.June waved the staff over the fire and the forest changed. Stromy dostaly listy, ptáci začali zpívat a na zemi svítily červené jahody.The trees came into leaf, the birds began to sing and red strawberries shone on the ground. Maruška nasbírala plnou zástěru jahod a spěchala domů.Maruška gathered an apronful of strawberries and hurried home.

Holena a matka jahody snědly samy a Marušce nedaly ani jednu.Holena and the mother ate the strawberries themselves and did not give Maruška a single one. Třetí den chtěla Holena červená jablka.On the third day Holena wanted red apples. Maruška musela jít do lesa potřetí.Maruška had to go into the forest for the third time. Leden tentokrát podal hůl Září.This time January handed the staff to September. Když Září zamávalo holí, zafoukal chladný vítr a ze stromu spadla dvě jablka.When September waved the staff, a cold wind blew and two apples fell from the tree. „Víc jich netrhej,“ řeklo Září.“Don't pick any more,” said September. Maruška jablka zvedla, poděkovala a odnesla je domů.Maruška picked the apples up, thanked him and carried them home. Holena se zlobila, že jsou jen dvě, a rozhodla se, že si pro jablka půjde sama.Holena was angry that there were only two, and decided to go for apples herself.

Oblékla si kožich a teplé šaty a šla do lesa, i když jí matka říkala, aby zůstala doma.She put on a fur coat and warm clothes and went into the forest, even though her mother told her to stay at home. Také ona našla oheň a dvanáct mužů, ale nepoprosila je o nic.She too found the fire and the twelve men, but she did not ask them for anything. Beze slova přišla blíž a začala se hřát u ohně.Without a word she came closer and began to warm herself by the fire. „Co tu chceš, co hledáš?“ zeptal se jí Leden.“What do you want here, what are you looking for?” January asked her. „Co je ti do toho, starý dědku,“ odpověděla Holena a otočila se k němu zády.“What business is it of yours, old man,” Holena replied, and turned her back on him. Leden se zamračil, zvedl hůl vysoko nad hlavu a v tu chvíli začala vánice.January frowned, raised the staff high above his head, and at that moment a blizzard began. Holena už cestu domů nenašla a v lese zmrzla.Holena never found the way home and froze in the forest. Matka na ni čekala, a když se dcera dlouho nevracela, šla ji hledat.The mother waited for her, and when her daughter did not come back for a long time, she went to look for her. Také ona zůstala v tom sněhu.She too stayed out there in the snow. Maruška zůstala v domě sama a dům, zahrada i pole patřily teď jí.Maruška was left alone in the house, and the house, the garden and the field now belonged to her. Později se vdala za dobrého člověka a žila spokojeně dlouhá léta.Later she married a good man and lived happily for many years. A dvanáct měsíčků?And the twelve months? Ti dodnes sedí kolem svého ohně a mění na světě roční období.They still sit around their fire to this day and change the seasons of the world.