Neighbours in a Panel Block

Když se Ihor přistěhoval do panelového domu na okraji Prahy, myslel si, že sousedy nikdy nepozná.When Ihor moved into a panel block on the edge of Prague, he thought he would never get to know his neighbours. V domě bylo osm pater a v každém patře čtyři byty.The building had eight floors and four flats on each floor. Lidé se ve výtahu zdravili, ale dál spolu nemluvili.People greeted each other in the lift, but they did not talk beyond that. Ihor byl v Česku teprve rok, česky mluvil pomalu, a tak měl z delších rozhovorů strach.Ihor had been in Czechia for only a year, spoke Czech slowly, and so he was afraid of longer conversations.

První soused, kterého poznal, byl pan Novák z bytu vedle.The first neighbour he got to know was Mr Novák from the flat next door. Bylo mu asi sedmdesát let a každé ráno chodil se psem na dlouhou procházku.He was about seventy and every morning he took his dog for a long walk. Když se potkali na chodbě, pan Novák vždycky řekl: „Dobrý den, tak co, už jste si zvykl?“When they met in the corridor, Mr Novák always said, “Good afternoon, so, have you settled in yet?” Ihor odpovídal krátce: „Ano, děkuji, zvykám si.“Ihor answered briefly, “Yes, thank you, I'm settling in.” Jednou ale potřeboval vrtačku, protože chtěl dát na zeď v pokoji poličku.One day, though, he needed a drill, because he wanted to put a shelf up on the wall. Nakonec u pana Nováka zazvonil a zeptal se, jestli by mu vrtačku nepůjčil.In the end he rang Mr Novák's bell and asked whether he would lend him a drill. Soused se usmál, přinesl starou vrtačku a řekl: „Půjčím vám ji, ale jen když mi ukážete, kam tu poličku chcete dát.“The neighbour smiled, brought out an old drill and said, “I'll lend it to you, but only if you show me where you want that shelf.” Za deset minut stál v Ihorově pokoji a měřil zeď.Ten minutes later he was standing in Ihor's room measuring the wall. Za hodinu byla polička na zdi a oba pili v kuchyni kávu.An hour later the shelf was on the wall and the two of them were drinking coffee in the kitchen.

Od té doby se potkávali častěji.From then on they met more often. Pan Novák Ihorovi vysvětlil věci, které v žádné učebnici nebyly.Mr Novák explained things to Ihor that were in no textbook. Například že Češi doma často nosí papuče a boty nechávají v předsíni.For example, that Czechs often wear slippers at home and leave their shoes in the hall. Nebo že po desáté hodině večer je v domě noční klid, a proto v tu dobu nikdo nevrtá ani nepouští hlasitou hudbu.Or that after ten in the evening there is quiet time in the building, so nobody drills or plays loud music then. Také mu ukázal, do kterého kontejneru patří papír a do kterého plast.He also showed him which container the paper goes in and which one the plastic. Ihor si všímal, že Češi na první pohled působí chladně, ale když je člověk potřebuje, obvykle pomůžou.Ihor noticed that at first sight Czechs seem cold, but when you need them, they usually help.

V květnu přišel do schránky dopis: v pondělí bude schůze vlastníků bytů.In May a letter came in the letterbox: on Monday there would be a meeting of the flat owners. Ihor bydlel v nájmu, ale majitelka byla na dovolené a poprosila ho, aby na schůzi šel místo ní.Ihor was renting, but the owner was away on holiday and asked him to go to the meeting instead of her. Bál se, že nebude ničemu rozumět.He was afraid he would not understand anything. V malé místnosti v suterénu sedělo asi dvacet lidí a mluvili o nové fasádě, o výtahu a o penězích.In a small room in the basement about twenty people sat talking about a new facade, the lift and money. Jeden pán chtěl novou fasádu hned, druhý říkal, že je to moc drahé.One man wanted the new facade right away, another said it was too expensive. Paní z pátého patra si stěžovala, že děti hrají fotbal před domem.The lady from the fifth floor complained that children play football in front of the building. Když přišla řeč na výtah, Ihor se přihlásil.When the lift came up, Ihor raised his hand. Řekl pomalu a jednoduše: „Výtah dělá zvláštní zvuk už tři týdny.“He said slowly and simply, “The lift has been making a strange noise for three weeks.” „Můj kolega pracuje jako technik a rád se na to podívá.““A colleague of mine works as a technician and will gladly take a look.” V místnosti bylo chvíli ticho a Ihorovi bylo horko.The room fell quiet for a moment and Ihor felt hot. Pak pan Novák řekl: „No vidíte, a někteří tady bydlí dvacet let a ničeho si nevšimli.“Then Mr Novák said, “There you are — and some people have lived here twenty years and noticed nothing.” Lidé se zasmáli a schůze pokračovala.People laughed and the meeting went on.

Za dva týdny se výtah opravdu zastavil, a to mezi třetím a čtvrtým patrem.Two weeks later the lift really did stop, between the third and fourth floors. Uvnitř byla paní ze sedmého patra s malým dítětem a s nákupem.Inside was the lady from the seventh floor with a small child and her shopping. Ihor slyšel, jak volá o pomoc, a hned zavolal na číslo, které bylo v kabině na malé žluté ceduli.Ihor heard her calling for help and immediately rang the number on the small yellow sign in the lift. Potom stál u dveří výtahu a mluvil s paní přes dveře, aby se nebála.Then he stood by the lift door and talked to her through it so that she would not be frightened. Když technik přijel a dveře otevřel, stálo na chodbě šest sousedů.When the technician arrived and opened the doors, six neighbours were standing in the corridor. Někdo přinesl vodu, jiný pomohl s nákupem a paní z osmého patra držela dítě.Someone brought water, someone else helped with the shopping, and the lady from the eighth floor held the child.

Od té doby se v domě něco změnilo.Something changed in the building after that. Lidé se ve výtahu už jen nezdravili, ale ptali se, jak se komu vede.In the lift people no longer just said hello — they asked each other how things were going. Ihora zvali na kávu a v září ho někdo pozval i na sousedské grilování na dvoře.People invited Ihor for coffee, and in September someone even invited him to a neighbours' barbecue in the yard. Česky mluvil pořád s chybami a někdy musel větu zopakovat dvakrát.He still spoke Czech with mistakes and sometimes had to repeat a sentence twice. Ale už věděl, že to není to nejdůležitější.But he already knew that this was not the most important thing. Pan Novák mu to řekl jednoduše: „Nebojte se mluvit.“Mr Novák put it simply: “Don't be afraid to speak.” „Kdo mluví, ten se naučí.““Whoever speaks will learn.” „Kdo mlčí, ten stojí na místě.““Whoever stays silent stays where he is.”