Čisté a útulné pokoje zemského trestního soudu udělaly na Švejka velmi dobrý dojem. The clean and comfortable rooms of the provincial criminal court made a very good impression on Švejk. Bílé stěny, černé mříže i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetřovací vazbě, působili téměř příjemně. The white walls, black bars, and even the stout Mr. Demartini, the chief warden of the remand prison, seemed almost pleasant. Na jeho čepici byly fialové výložky a fialový okraj. His cap had purple insignia and a purple edging. Fialová barva byla předepsána nejen ve věznici, ale také při náboženských obřadech na Popeleční středu a Velký pátek. The color purple was prescribed not only in the prison but also for religious services on Ash Wednesday and Good Friday.
Celé místo připomínalo slavnou historii římské vlády nad Jeruzalémem. The whole place recalled the glorious history of Roman rule over Jerusalem. Vězni byli v roce 1914 vyváděni z cel a předváděni před soudce, podobně jako kdysi před Piláta. In 1914, prisoners were led out of their cells and brought before judges, much as they had once been brought before Pilate. Novodobí Pilátové si však nemyli ruce, ale nechávali si z hospody posílat papriku a plzeňské pivo. The modern-day Pilates, however, did not wash their hands; instead, they had paprika and Pilsner beer sent up from the pub. Zároveň posílali státnímu zastupitelství další a další žaloby. At the same time, they sent more and more indictments to the state prosecutor’s office.
Na tomto místě většinou mizela veškerá logika a vítězil paragraf. In this place, all logic usually disappeared and the letter of the law prevailed. Paragraf škrtil, křičel, smál se, vyhrožoval a někdy také zabíjel. The law choked, shouted, laughed, threatened, and sometimes killed as well. Soudci byli jako žongléři se zákony a jako tygři rakouské džungle. The judges were like jugglers with the law and like tigers in the Austrian jungle. Podle čísla paragrafu si předem odhadli, jak velký skok udělají na obžalovaného. From the number of the relevant section, they estimated in advance how great a leap they would make at the accused.
Několik úředníků však zákon nebralo tak vážně. There were, however, a few officials who did not take the law quite so seriously. Stejně jako na policejním ředitelství se i zde našlo trochu pšenice mezi koukolem. Just as at police headquarters, there was a little wheat among the chaff here too.
K jednomu takovému úředníkovi přivedli Švejka k výslechu. Švejk was brought to one such official for questioning. Byl to starší pán s dobromyslným výrazem. He was an older gentleman with a kindly expression. Když kdysi vyslýchal známého vraha Valeše, vždy mu řekl: „Račte si sednout, pane Valeši, právě je zde jedna prázdná židle.“ When he had once questioned the notorious murderer Valeš, he would always say to him: “Please sit down, Mr. Valeš; there is one empty chair here.”
Když přivedli Švejka, také ho požádal, aby si sedl. When Švejk was brought in, he also asked him to sit down. „Tak vy jste tedy pan Švejk?“ zeptal se. “So you are Mr. Švejk?” he asked. „Já myslím, že jím být musím,“ odpověděl Švejk. “I think I must be,” Švejk replied. „Můj tatínek byl Švejk a maminka paní Švejková, takže bych jim nemohl udělat takovou hanbu, abych svoje jméno zapíral.“ “My father was Švejk and my mother was Mrs. Švejk, so I couldn’t bring them such shame as to deny my name.”
Soudní rada se laskavě usmál. The judicial councillor smiled kindly. „Vy jste ale udělal pěkné věci a máte toho mnoho na svědomí.“ “But you have done some pretty serious things and have a lot on your conscience.” „Já toho mám vždycky hodně na svědomí,“ řekl Švejk. “I always have a lot on my conscience,” said Švejk. „Možná toho mám na svědomí ještě víc než vy, pane rado.“ “I may have even more on my conscience than you do, Councillor.”
„To je vidět z protokolu, který jste podepsal,“ řekl soudní rada. “That is clear from the record you signed,” said the judicial councillor. „Nutili vás na policii, abyste ho podepsal?“ “Did they force you at the police station to sign it?” „Ale vůbec ne, pane rado,“ odpověděl Švejk. “Not at all, Councillor,” Švejk replied. „Sám jsem se jich zeptal, jestli to mám podepsat, a když řekli ano, poslechl jsem je.“ “I asked them myself whether I was supposed to sign it, and when they said yes, I obeyed them.” „Přece se nebudu kvůli vlastnímu podpisu prát s policií.“ “I’m not going to fight with the police over my own signature.” „Pořádek musí být.“ “There has to be order.”
„Cítíte se úplně zdravý, pane Švejku?“ “Do you feel completely healthy, Mr. Švejk?” „Úplně zdravý právě nejsem,“ řekl Švejk. “I’m not completely healthy,” Švejk said. „Mám revma a mažu se opodeldokem.“ “I have rheumatism and I rub myself with opodeldoc.” Soudní rada se znovu usmál. The judicial councillor smiled again. „Co byste řekl tomu, kdyby vás prohlédli soudní lékaři?“ “What would you say if you were examined by forensic doctors?” „Myslím, že to se mnou není tak zlé, aby kvůli mně ztráceli čas,“ odpověděl Švejk. “I don’t think I’m in such bad shape that they should waste their time on me,” Švejk replied. „Na policejním ředitelství mě už jeden doktor prohlížel, jestli nemám kapavku.“ “At police headquarters, one doctor already examined me to see whether I had gonorrhea.”
„Přesto to se soudními lékaři zkusíme,“ rozhodl rada. “Nevertheless, we’ll try the forensic doctors,” the councillor decided. „Sestavíme komisi, necháme vás dát do vyšetřovací vazby a vy si zatím odpočinete.“ “We’ll put together a commission, have you placed in remand custody, and you can rest in the meantime.” „Podle protokolu jste také tvrdil, že brzy vypukne válka.“ “According to the record, you also claimed that war would break out soon.” „Ano, pane rado, vypukne co nejdřív.“ “Yes, Councillor, it will break out as soon as possible.” „Míváte někdy záchvaty?“ “Do you ever have seizures?” „Nemívám, ale jednou mě málem na Karlově náměstí srazil automobil.“ “I don’t, but once I was nearly run over by a car in Charles Square.” Tím byl výslech ukončen. The questioning ended there.
Když se Švejk vrátil do cely, řekl ostatním vězňům, že ho kvůli vraždě arcivévody Ferdinanda prohlédnou soudní lékaři. When Švejk returned to his cell, he told the other prisoners that forensic doctors would examine him because of the murder of Archduke Ferdinand. Jeden mladý muž vyprávěl, že byl kdysi kvůli krádeži koberců prohlášen za slabomyslného. A young man said that he had once been declared feeble-minded because of a carpet theft. Teď zpronevěřil parní mlátičku a jeho advokát mu tvrdil, že z tohoto rozhodnutí bude mít prospěch celý život. Now he had embezzled a steam threshing machine, and his lawyer told him that this verdict would benefit him for the rest of his life. Jiný vězeň zase popsal, jak při vyšetření předstíral ochrnutí, kousl lékaře do nohy, vypil inkoust a vykonal potřebu před celou komisí. Another prisoner described how, during an examination, he had pretended to be paralyzed, bitten a doctor on the leg, drunk ink, and relieved himself in front of the entire commission. Lékaři ho však přesto prohlásili za úplně zdravého. The doctors nevertheless declared him completely healthy.
Malý shrbený vězeň tvrdil, že soudní lékaři jsou nespolehliví. The small, hunched prisoner claimed that forensic doctors were unreliable. Na jeho louce byla náhodou vykopána kostra. A skeleton had happened to be dug up in his meadow. Lékaři prohlásili, že člověk byl před čtyřiceti lety zavražděn tupým předmětem. The doctors declared that the man had been murdered forty years earlier with a blunt instrument. Vězni však bylo teprve osmatřicet a přesto byl zavřený, i když měl rodný list, výpis z matriky a domovský list. But the prisoner was only thirty-eight, and yet he was locked up even though he had a birth certificate, a registry extract, and a certificate of domicile.
Švejk všechny uklidňoval tím, že každý člověk se může mýlit. Švejk reassured everyone by saying that anyone can make a mistake. Vyprávěl o pánovi, který ho v noci v Nuslích udeřil holí do hlavy. He told them about a gentleman who had hit him on the head with a stick one night in Nusle. Když si na něj posvítil, zjistil, že si spletl člověka, a ze zlosti ho udeřil ještě jednou. When the man shone a light on him, he realized that he had mistaken him for someone else and, in anger, hit him once more. Potom uvedl příběh soustružníka, který si spletl kostel s vlastním domem. Then he told the story of a lathe operator who mistook a church for his own house. Odemkl kostel, v sakristii se zul a lehl si na oltář, protože si myslel, že je doma v posteli. He unlocked the church, took off his shoes in the sacristy, and lay down on the altar because he thought he was at home in bed. Kostelník ho ráno našel a kostel musel být znovu vysvěcen. The sexton found him in the morning, and the church had to be reconsecrated. Soudní lékaři však později dokázali, že soustružník byl úplně příčetný a střízlivý, protože opilý člověk by prý klíčem netrefil do zámku. The forensic doctors later proved, however, that the lathe operator was completely sane and sober, because, they said, a drunk man would not have been able to get a key into a lock.
Nakonec Švejk vyprávěl o policejním psovi na Kladně. Finally, Švejk told them about a police dog in Kladno. Rytmistr Rotter tam cvičil psy na stopování tuláků. There, Captain Rotter trained dogs to track down vagrants. Jednou nechal přivést slušně oblečeného muže, kterého četníci našli sedět v lánských lesích. Once he had a respectably dressed man brought in, whom the gendarmes had found sitting in the forests around Lány. Psi dostali k očichání kousek jeho kabátu a potom ho pronásledovali přes cihelnu, po žebříku, přes zeď i do rybníka. The dogs were given a piece of his coat to sniff, and then they chased him through a brickyard, up a ladder, over a wall, and into a pond. Nakonec se ukázalo, že muž byl český radikální poslanec, který si vyjel na výlet, protože ho parlament omrzel. In the end, it turned out that the man was a Czech radical deputy who had gone on an outing because he was bored with parliament. Švejk proto tvrdil, že se mýlí lidé vzdělaní i hloupí a že se někdy mýlí také ministři. Švejk therefore maintained that educated and stupid people alike make mistakes, and that ministers sometimes make mistakes too.
Komise soudních lékařů měla rozhodnout, zda Švejkův duševní stav odpovídá zločinům, z nichž byl obviněn. The commission of forensic doctors was to decide whether Švejk’s mental state corresponded to the crimes of which he was accused. Tvořili ji tři velmi vážní muži, z nichž každý zastával jiný odborný názor. It consisted of three very serious men, each of whom held a different expert opinion. Všichni se však shodli hned na začátku vyšetření. They all agreed, however, right at the beginning of the examination. Když Švejk vstoupil do místnosti a uviděl na stěně obraz císaře, zvolal: „Ať žije císař František Josef I.!“ When Švejk entered the room and saw a portrait of the emperor on the wall, he exclaimed: “Long live Emperor Franz Joseph I!” Lékaři to považovali za důkaz jeho naprosté hlouposti. The doctors regarded this as proof of his utter stupidity.
Přesto mu položili několik otázek. Nevertheless, they asked him several questions. „Je rádium těžší než olovo?“ “Is radium heavier than lead?” „Já ho nikdy nevážil,“ odpověděl Švejk s úsměvem. “I’ve never weighed it,” Švejk replied with a smile. „Věříte v konec světa?“ “Do you believe in the end of the world?” „Nejdřív bych ten konec musel vidět, ale zítra se ho určitě ještě nedočkám.“ “First I’d have to see that end, but I certainly won’t live to see it tomorrow.” „Dokázal byste vypočítat průměr zeměkoule?“ “Could you calculate the diameter of the globe?” „To bych nedokázal, ale mám pro vás hádanku.“ “I couldn’t do that, but I have a riddle for you.” „V třípatrovém domě je v každém patře osm oken, na střeše jsou dva vikýře a dva komíny a v každém patře bydlí dva nájemníci.“ “In a three-story building, there are eight windows on each floor; on the roof there are two dormer windows and two chimneys, and two tenants live on each floor.” „V kterém roce zemřela domovníkova babička?“ “In what year did the caretaker’s grandmother die?”
Lékaři se na sebe významně podívali. The doctors exchanged meaningful glances. Jeden z nich se ještě zeptal na největší hloubku Tichého oceánu. One of them then asked about the greatest depth of the Pacific Ocean. Švejk odpověděl, že ji nezná, ale určitě bude větší než hloubka pod vyšehradskou skálou. Švejk replied that he did not know it, but it was certainly greater than the depth beneath Vyšehrad Rock. Potom dostal otázku, kolik je 12 897 krát 13 863. Then he was asked how much 12,897 times 13,863 was. „Sedm set dvacet devět,“ řekl Švejk bez mrknutí oka. “Seven hundred and twenty-nine,” Švejk said without batting an eye. Předseda komise prohlásil, že to stačí, a nařídil, aby byl obžalovaný odveden zpět. The chairman of the commission declared that that was enough and ordered the accused to be taken back. „Děkuji vám, pánové,“ řekl Švejk. “Thank you, gentlemen,” said Švejk. „Mně to také úplně stačí.“ “That is quite enough for me too.”
Po jeho odchodu se lékaři shodli, že Švejk je podle všech jejich odborných teorií naprostý idiot. After he left, the doctors agreed that, according to all their expert theories, Švejk was a complete idiot. Ve zprávě pro vyšetřujícího soudce doporučili zastavit vyšetřování a poslat Švejka na psychiatrickou kliniku. In their report to the examining magistrate, they recommended discontinuing the investigation and sending Švejk to a psychiatric clinic. Tam měl být zjištěn jeho duševní stav a nebezpečnost pro okolí. His mental state and the danger he posed to those around him were to be determined there.
Švejk zatím ostatním vězňům řekl, že se o arcivévodovi vůbec nebavili. In the meantime, Švejk told the other prisoners that they had not discussed the archduke at all. Místo toho mu lékaři kladli ještě větší nesmyslné otázky. Instead, the doctors had asked him even more nonsensical questions. „Nakonec jsme si řekli, že nám to úplně stačí,“ dodal. “In the end, we decided that that was quite enough for us,” he added. Malý shrbený vězeň prohlásil, že nikomu nevěří a že všechno je podvod. The small, hunched prisoner declared that he trusted no one and that everything was a fraud. Švejk si lehl na slamník a odpověděl: „I ten podvod musí být.“ Švejk lay down on his straw mattress and replied: “Even fraud has to exist.” „Kdyby všichni lidé mysleli s ostatními dobře, brzy by se navzájem pobili.“ “If everyone thought well of everyone else, they would soon beat one another to death.”
Source of the text: J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, public domain